Ekonomická svoboda

Dostali jste se na web ekonoma Davida Bartase věnovaný ekonomické svobodě. Odpovíme si zde na to, co vůbec ekonomická svoboda je, a proč je důležitá.

Níže naleznete i seznam opatření, která by ekonomickou svobodu v České republice zvýšila.

 

Co je ekonomická svoboda?

Ekonomickou svobodou chápeme základní právo každého člověka nakládat se svým majetkem a mít možnost pracovat či podnikat na volném trhu, ponechat si výsledky své práce a nakládat s nimi dle svého uvážení. V ekonomicky svobodných společnostech mohou jednotlivci pracovat, produkovat, spotřebovávat či investovat, jak si sami přejí a vláda jim nestojí v cestě. Zásahy vlády by se měly omezovat na ochranu práv a svobody samotné.

Co ekonomická svoboda přináší?

Ekonomická svoboda prokazatelně přináší naplnění mnoha pozitivních společenských a hospodářských cílů. Ideály ekonomické svobody jsou úzce propojeny s demokratickým, právním státem a nepřináší jen vyšší bohatství jednotlivců, ale i celkově zdravější společnost: lepší zdravotní péči, vyšší věk dožití, čistší životní prostředí a pokles chudoby.

Jak se ekonomická svoboda měří?

Heritage Foundations měří ekonomickou svobodu na základě několika parametrů. Mezi ně patří: vláda práva, omezená moc vlády, efektivita regulace (svoboda práce, svoboda podnikání, monetární svoboda) a otevřenost ekonomiky. Z tohoto žebříčku vycházím a v těchto oblastech navrhuji níže opatření ke zvýšení ekonomické svobody. Ještě existují žebříčky Fraser Institute a Freedom House. Více o měření ekonomické svobody zde.

 

Ekonomická svoboda v ČR

V 90. letech si Česká republika stála v ekonomické svobodě velmi dobře. Bylo zde velmi snadné založit firmu a začít podnikat. Díky tomu velmi rychle stoupla naše životní úroveň a i kvalita krajiny a čistoty ovzduší se rapidně zvýšila. Od těch dob ale vlády začaly lidem házet klacky pod nohy, klást řadu zbytečných překážek a přinášet komplikace. V důsledku už naše životní úroveň neroste zdaleka tak rychle, jako v minulosti.

To dokládají i žebříčky respektovaných institucí měřících ekonomickou svobodu ve světě. Podle Heritage Foundation se nyní ČR nachází v žebříčku ekonomické svobody celkově na 24. místě. Ale v kategorii svobody podnikání se zhoršila mezi lety 1995 a 2015 o 31,8 bodu (na 100 bodové škále) a obsazuje nyní v této kategorii až 75. místo na světě.[1]

Vlády sociální demokracie (ČSSD) se chovaly k podnikání silně nepřátelsky. Středopravicové vlády po roce 2006, v jejichž čele byla ODS, ale situaci nezlepšily a podnikatelům neodlehčily. Po volbách 2013 se k moci dostává vláda socialistů (ČSSD) s hnutím ANO, za kterou její šéf Andrej Babiš usedá do křesla ministra financí. Jeho posledlost registry a evidencemi přináší podnikatelům další překážky a náklady. S tímto stavem je třeba něco dělat.

„Mým hlavním cílem je prosperující Česká republika, kde se bude všem lidem lépe žít. Podle mého přesvědčení je jedinou cestou k tomuto cíli co nejvyšší ekonomická svoboda. Všechna navrhovaná opatření, která naleznete níže, míří za jejím zvýšením a směrují Českou republiku na dráhu k vyšší životní úrovni.

Jako člen Republikového výboru Strany svobodných občanů si přeji, aby tyto návrhy prosazovali Svobodní. Budu ale rád, pokud se na nich najde širší politická a společenská shoda. S některými návrhy mi pomohli i kolegové ze Svobodných Josef Káles a Tomáš Grygar. Budu rád když se do procesu zdokonalování a rozšiřování konkrétních návrhů zapojí co nejvíce lidí.“

David Bartas


[1] Odkaz: heritage.org

Svoboda práce a podnikání

Stát je organizace, která má sloužit občanům a ne občané státu. Stát uvaluje na podnikatele mnoho povinností, které je třeba řešit i s několika úřady najednou. Podnikatele zatěžuje narůstající balík regulací, z nichž se značná část do českého práva dostává z Bruselu. Sama Evropská komise odhaduje, že odstraněním přehnané regulace (za současného zachování určité části regulací) by mohla ekonomika EU ušetřit více než 1000 miliard Kč ročně.[2] Většina těchto peněz jsou náklady soukromých podniků, které se musí s regulacemi vypořádávat. České firmy stojí nadbytečná regulace asi 12 miliard Kč ročně. Za tyto peníze by mohlo vzniknout přes 30 tisíc pracovních míst.

Při nedodržení povinností vyhrožuje stát likvidačními pokutami. Povinnosti se ale neustále mění a náklady na jejich sledování a přizpůsobení se jim vedou až ke krachům podniků. V poslední době se to týká především regulací restauračních zařízení, u kterých se mění domácí regulace (nejdříve oddělené prostory kuřácké a nekuřácké, má se změnit na zákaz kouření = zmařené investice do oddělených prostor + úbytek části kuřácké klientely) i evropská regulace (uvádění alergenů u všech jídel včetně denní nabídky pod hrozbou vysokých pokut).

Stát by neměl vstupovat do dobrovolných vztahů zaměstnavatelů a zaměstnanců. Neměl by jim klást podmínky a zavalovat povinnostmi typu povinných zdravotních prohlídek. Nevidím funkci státu ani v regulaci mezd. Stanovení minimální mzdy určitý druh pracovníků znevýhodňuje. V těchto oblastech navrhuji:

A1. Snižování administrativní zátěže

  1. Zavést smluvní volnost uzavírat svobodné pracovní smlouvy mimo zákoník práce a legalizovat „švarcsystém“.[3]
  2. Snížit počet vázaných živností.
  3. Zjednodušit zahájení živnosti po vzoru Nového Zélandu, kde je možné začít podnikat ihned po registraci na internetu, a snížit registrační poplatek z 1000 Kč na 200 Kč.
  4. Zrušit koncesionářské poplatky za televizní a rozhlasové vysílání pro fyzické i právnické osoby.
  5. Pomoci mladým a různě znevýhodněným lidem najít si práci tím, že se zruší minimální mzda.
  6. Zvýšit parametry pro povinný audit, aby se tato povinnost vztahovala na menší počet podniků. Podmínku na celková aktiva navrhuji zvýšit ze 40 na 100 milionů Kč a roční úhrn čistého obratu z 80 na 200 milionů Kč.
  7. Vytvořit přátelštější podmínky pro zisk stavebního povolení po vzoru Dánska.[4]
  8. Realizovat opatření, která proces získání stálého připojení k elektrické síti urychlí. To nyní může trvat přes 4 měsíce, zatímco průměr OECD je zhruba dva a půl měsíce.
  9. Ukončit elektronické šmírování. Zrušit elektronickou evidenci tržeb a centrální registr bankovních účtů.
  10. Zrušit kontrolní hlášení DPH. Nedovolit, aby stát své problémy s výběrem daní řešil další byrokratickou zátěží poctivých podnikatelů.
  11. Sjednotit DPH na 15 % a prosadit splatnost DPH až po zaplacení faktur.
  12. Zavést jedno inkasní místo. To by ušetřilo podnikatelům spoustu času a námahy, protože nyní jsou kontrolováni 27 institucemi.
  13. Zavést slevu na dani 1000 Kč metodou jednoduchého zápočtu.

A2. Přívětivý stát – zastavení šikany byrokracie

  1. Zrevidovat hygienické a technické normy a navrhnout úlevy především pro začínající podnikatele. Z těchto norem se dnes v mnoha případech staly naprosto nesmyslné bariéry vstupu do podnikání.
  2. Zvýšit předvídatelnost úřadů. Všechny úřady by měly být dostupné alespoň jeden den v týdnu do šesti hodin.
  3. Standardní lhůty při jednání občanů s úřady by měly být vždy 30 kalendářních dnů.
  4. Zavést pravidlo, že výška pokuty nesmí převýšit výši jistiny finančních nedoplatků. Stát navíc nebude vymáhat platby nižší než 100 Kč.
  5. Zavést pravidlo, že vzory všech listin a dokumentů vyžadovaných státem musí být snadno dostupné i elektronicky.
  6. Pokuty nebudou moci být plánovaným příjmem veřejných rozpočtů. Vybrané pokuty by měly jít do státního rozpočtu na snížení dluhu.
  7. Sjednotit systém udělování pokut. Za stejné prohřešky budou subjekty platit stejné pokuty. Za první provinění budou pokuty snížené.
  8. Snížit povinnosti podnikatelů vůči Českému statistickému úřadu.
  9. Snížit povinnosti podnikatelů vůči Rejstříkovému soudu.
  10. Umožnit lidem „podnikat na zkoušku“ zvýšením limitu z příjmu z příležitostných činností.
  11. Zrušit poplatek za vynětí pozemku z půdního fondu. Úřady by neměly klást lidem překážky.
  12. Stát se nemá plést majitelům obchodů do toho, jakou chtějí mít otevírací dobu.
  13. Stát by měl nechat na provozovatelích restauračních zařízení, zda bude jejich hospoda či kavárna kuřácká nebo nekuřácká.

[2] Cutting Red Tape in Europe. High Level Group on Administrative Burdens. 2014. Odkaz: ec.europa.eu
[3] Zákoník bude dobrovolný. Díky tomu odpadne mnoho povinností zaměstnavatele. Zaměstnanci mimo jiné nebudou muset na povinná školení o bezpečnosti, povinné zdravotní prohlídky či povinná školení kvůli řízení firemních vozidel.
[4] Nacházíme se v rychlosti zisku stavebního povolení daleko za vyspělým světem. Podle žebříčku Doing Business od Světové banky za rok 2015 jsme v tomto kritériu 127. ze 187 zemí světa. Dánsko, které je také členem EU, je na pátém místě.

Malý stát

Státní sektor je do značné míry neproduktivní a přerozdělováním prostředků tratí celá společnost. Lidé rozhodují o svých penězích lépe než stát. Čím nižší je celkové zdanění a menší role státu, tím rychleji bohatnou jeho obyvatelé. Státem poskytované služby (zdravotnictví, školství, veřejná doprava) jsou drahé a nekvalitní. Ve všech oblastech by měl stát ustupovat do pozadí a dát prostor soukromým subjektům. Vládní výdaje nepomůžou „nastartovat ekonomiku“ a ve většině případů jen zbytečně deformují trh a vztahy mezi jeho účastníky.

Navrhuji plán, jak systematicky snížit roli státu v ekonomice a v životech lidí a uvolnit potenciál ke zvýšení bohatství celé společnosti:

    1. Zrušit všechny dotace soukromým subjektům včetně dotačních programů z Evropské unie. Prostředky státu i Evropské unie mají směřovat jen do veřejných statků.
    2. Zrušit investiční pobídky, kterými stát láká zahraniční investory.
    3. Nahradit zápornou daní sociální dávky. Systém záporné daně motivuje lidi pracovat. Při reformě by se mohlo snížit sociální pojištění, a tak díky nižšímu zdanění práce podpořit vznik pracovních míst.
    4. Uskutečnit plán důchodové reformy, která přinese rovný důchod. Reforma z dlouhodobého hlediska sníží závislost lidí na státu a důchody přestanou neúměrně zatěžovat státní rozpočet.
    5. Vytvořit prostor pro vznik konkurujících si soukromých zdravotních pojišťoven nabízejících lepší zdravotní péči mimo systém veřejného zdravotního pojištění. Základní zdravotní péče musí být dostupná všem občanům v rámci základního zdravotního pojištění.
    6. Zprivatizovat většinu státních podílů ve firmách.[5]
    7. Zprivatizovat část státních majetků. Nemovitosti a pozemky v rukou státu často brání přirozenému rozvoji měst.
    8. Zrušit množství zbytečných úřadů.[6]
    9. Zrealizovat plán liberalizace českého školství, který uvolní potenciál využití nových metod a různých přístupů a bude znamenat vyšší různorodost studií ve všech stupních studia.
    10. Zavést školné na vysokých školách, které bude znamenat částečné zpoplatnění studia.[7]
    11. Zrušit daň z plynu, elektřiny a uhlí.
    12. Zrušit silniční daň a daň z nabytí nemovitých věcí.

[5] Stát je špatný hospodář a v současnosti vlastní zbytečně mnoho podniků, které by v soukromých rukou mohly mnohem lépe fungovat a přestat zatěžovat státní rozpočet.
[6] Výše se zabývám odbouráváním nákladů byrokracie. Rušením úřadů a agend navrhuji výrazně zredukovat počet úřednických pozic. Státní rozpočet ušetří a bývalí úředníci přejdou do soukromého sektoru, kde se budou podílet na zvýšení ekonomického výkonu země. Seznam úřadů na zrušení měli Svobodní už součástí volebního programu v roce 2013.
[7] Studium na VŠ je soukromý statek a část nákladů by tak měl nést student. Školné přinese mnoho výhod. Povede k racionalizaci struktury českých vysokých škol, omezení nelukrativních studijních oborů a zániku nekvalitních škol.

Otevřenost ekonomiky

Svobodný obchod je nejsilnějším ekonomickým nástrojem vedoucím k rostoucímu bohatství zúčastněných a zároveň důležitým politickým nástrojem k vytvoření bezpečnějšího mezinárodního prostředí. Ke svobodné ekonomice krom obchodu patří i volný tok investičních prostředků, nezávislý bankovní sektor a peníze osvobozené od vlivu politiky. V této oblasti navrhuji:

  1. Usilovat o návrat obchodní politiky z EU zpět do pravomocí české vlády.

Obchodní politika EU není liberální, převažuje v ní tendence uzavřít se před světem do sebe. Evropská unie komplikuje českým občanům a českým firmám obchod s okolním světem.

Jsem přesvědčený, že je pro Českou republiku výhodnější stát se součástí zóny volného obchodu a mít zároveň pravomoc vyjednávat si další smlouvy o volném obchodu. Takovou volnost a zároveň již rozsáhlou strukturu dohodnutých smluv o volném obchodu by České republice poskytl zisk členství v Evropském sdružení volného obchodu (EFTA).

mapa_2

 

mapa_1

V rámci EFTA bychom mohli volně obchodovat s více zeměmi, a celkově vést liberálnější obchodní politiku, než uvnitř EU.

  1. Rušit vládní zásahy do trhu. Ty se skládají z dotací exportních společností, průmyslové politiky podporující vybrané subjekty a financování jejich výzkumu.
  2. Odbourávat byrokracii, snižovat daně a usnadnit vstup na český trh zahraničním investorům.
  3. Nedovolit, aby se Česká republika zapojila do evropské bankovní unie, jejíž součástí jsou záchranné mechanismy pro nezdravé banky. Domácí bankovní sektor České republiky je stabilní a dohled České národní banky kvalitní. Vstup do bankovní unie by byl pro nás nevýhodný.
  4. Usilovat o to, aby se ČNB stala – při zachování institucionální nezávislosti na vládě – neutrální správkyní české měny, která by neregulovala ceny, kurzy, úroky, která by jen neinflačně vydávala přiměřené množství oběživa. Hodnota úspor lidí (ať v bankách nebo v peněženkách) by neměla být snižována v důsledku měnové politiky.
  5. Hájit měnovou konkurenci včetně moderních peněžních jednotek nezávislých na státu.

Vláda práva

Celý právní řád by měl stát na důsledném uplatňování myšlenky omezené vlády (resp. celé veřejné moci) v protikladu k vládě svévolné či despotické. Komunistická totalitní diktatura přinesla v Československu zánik „tradičního“ práva, jehož hlavním účelem by mělo být sledování idejí spravedlnosti, omezené vlády a z toho plynoucí svobody obyvatel. Tento neblahý stav se bohužel do určité míry přenesl i do právního řádu nově vzniklé České republiky.

Je třeba zahájit přípravu reformy právní filosofie a pokusit se navrhnout alespoň základní zásady. V této oblasti prozatím navrhuji:

    1. Nedovolit oslabování, porušování, potlačování a nahrazování základních individuálních občanských práv právy kolektivními (genderovými, sociálními, hospodářskými, environmentálními atp.). Základní lidská práva jsou právo na život, svobodu a majetek.
    2. Zrušit vyvlastňovací zákony ve veřejném zájmu. Soukromé vlastnictví je nedotknutelné.
    3. Zastavit špehování občanů státem.[8]
    4. Ústavou omezit moc politiků zadlužovat a zvyšovat daně.[9]
    5. Zrušit financování politických stran ze státního rozpočtu.
    6. Zavést po vzoru USA maximální lhůtu mezi zatčením a hlavním líčením, která bude podle povahy trestné činnosti činit 80–120 dní.
    7. Připravit zákon, kterým by se uzákonily plnohodnotné skupinové žaloby.
    8. Zrušit zákoník práce a připravit novelu občanského zákoníku, kde budou pracovní smlouvy jen stručně upraveny.
    9. Zasadit se o minimalistický přenos evropského práva do českého, aby se co nejvíce omezily negativní dopady evropské byrokracie. Co z nynějších zákonů lze bez sankcí zrušit, bych okamžitě zrušil.
    10. Snížit právními předpisy garantovanou odměnu exekutorů o třetinu a zároveň posílit jejich kárnou odpovědnost, včetně podstatného usnadnění jejich odvolatelnosti.

[8] V současné době je naléhavou prioritou ochrana jednotlivce před zásahy státu do jeho života a před shromažďováním informací ve státních datových systémech. Stát si pod různými záminkami osobuje stále ve větším rozsahu pravomoc sledovat a evidovat rozhodování, chování a jednání občanů.
[9] Navrhuji toho docílit přijetím finanční ústavy a ústavního zákonu, který bude znamenat, že každý návrh zákona, který by představoval zvýšení daní nebo zavedení daní nových, by musel získat souhlas lidí v referendu.